pondělí 4. dubna 2016

Fitness deník - Březen

Dalo se to čekat, tak nějak jsem to "cítil v kostech", jak se říká. Únorový progres byl na moje tělo hodně velká zátěž a to se projevilo i na výsledcích v březnu. Ale není to to jediné, co mělo vliv na březnový úpadek. Sešlo se několik věcí, které na to měly, a některé ještě momentálně mají, nemalý vliv. Všechno souvisí se vším a proto se pokusím v následujících řádcích popsat, co se vlastně dělo. 

Všechno to začalo tím, že nás v práci čekala povinná fiskální inventura. A jelikož to celé jsem měl na starosti (naštěstí ještě s kolegyní), byla to pro mne veliká psychická zátěž. Nešlo jenom o to, se domluvit se všemi lidmi, všechno naplánovat, připravit, zorganizovat tak, aby v ten den všechno klaplo tak, jak má, ale hlavně o to, že mi to zabralo celé tři víkendy. V sobotu brzy vstávačka, kolem čtvrté hodiny ráno, a potom jsem se domů dostal až kolem půlnoci. A v neděli ještě vyhodnocení. Takže víkendy v podstatě dokonale zabité. Měl jsem co dělat, abych vůbec mohl dodržovat jídelníček, vlastně, jsem se na to vykašlal. Prostě to nešlo skloubit dohromady, protože nějaké pravidelné stravování nepřipadalo v úvahu. Ano, přiznávám, pěkně jsem to prasil. A docela mě to štve, když vidím, jaký to má na mě dopad. 

Inventury ale nejsou to jediné, co mě v březnu potkalo. Učinil jsem další životní rozhodnutí, další krok ve svém životě. Dostal jsem nabídku práce tak výhodnou, že se mi o ní ani nesnilo. Blízko domova, s flexibilní pracovní dobou a slušnými penězi. Dělal jsem to opravdu nerad, protože do stávající práce jsem chodil rád a bavilo mě to. A to nemluvím o kolektivu, opravdu super lidi a bude se mi po nich stýskat. Když si zpětně promítám okamžiky a různé příhody, co jsem tam všechno zažil, vlévají se mi slzy do očí, že něco takového končí. Naději mi ale dává fakt, že něco nového zase začíná. Co mě všechno čeká, to nikdo neví. Koho ještě potkám, co budu přesně dělat a jak se budu mít. Mám strach, jsem zvědavý, bude to změna. A jestli k lepšímu, to se ještě uvidí, ale já pevně věřím, že ano. Takže z tohoto jsem také trochu psychicky nevyrovnaný :D

Nad vodou mě drží jediná super mega věc, kterou jsem si pořídil. Mám velikou radost a vždy když přijdu z práce, mě dokáže pohladit po nervech, uklidnit, a vtáhnout do světa fantazie. Je to elektronické piano Kawai, které jsem si pořídil z eshopu, nechal dovézt do práce a jen tak tak narval do svého auta, jak to bylo velké balení. Je to fantastická věcička a oproti tomu starému dřevěnému rozladěnému krámu je toto opravdový unikát, kterého si budu hýčkat navěky věků. Také se můžete těšit na nějaké nové nahrávky a písničky, nové podání a vůbec teď pianista je již celý v novém :) A z toho mám také velikou radost. 

Oproti tomu přišly patálie s tím starým krámem. Už jsem měl několik zájemců a nakonec se ozvala ségra, že si ho vezme k sobě, že je to škoda dávat pryč zadarmo. Několikrát jsem jí psal, že je to zbytečný krám, těžký a neskladný, ale přesto ho chtěla. No, tak jsem zase všechny objednávky ostatních zrušil a čekal, až si jej odveze - klavír jsem nabízel za odvoz, nic jsem za něj nechtěl... Nakonec u nás skejsnul o dva týdny déle a já mezitím musel mít ten svůj elektronický u sebe v pracovně, takže to prakticky znemožňovalo, abych se kolem motal s činkami. Takže díky tomu jsem vlastně také tak trochu zahálel ve svých workoutech a napumpování nebylo takové, jak bych si představoval. A na návštěvu posilky jsem už neměl peníze, světě div se, ano, byl jsem švorc. Nákup toho piána a další splátky, které mám, mi vyšly akorát na nulu na mém účtu, takže jsem byl rád, když jsem si za posledních pár kaček koupil MixIt, abych měl alespoň něco k snídani. Znáte to přísloví: "Kdo šetří, má za tři"? Tak já mám za mínus tři :D Nicméně, nejlepší je se odrazit ode dna a to mě nyní čeká. Nová práce, více peněz, méně splátek, více workoutu, méně stresu. A to bude jízda!! :)

Těším se na další deník a vy se můžete těšit na další pianisty, které zde budu i nadále nahrávat a publikovat :)

Žádné komentáře:

Okomentovat