středa 6. dubna 2016

Krásná ošklivka

Je to taková moje holka, která někdy neví, co chce. Ale občas ví. A když ví, tak ji miluji. Ale když neví, chová se strašně a nenávidím ji. Je o dost mladší než já a nejspíš se bojí rodičů, kteří by jistě nebyli šťastni, že k sobě nemá věkově stejného partnera. Přeci jen, devět let je veliký rozdíl. I pro mne byl, když jsem ještě studoval na střední. Chodit s o tolik starší holkou bych v jejím věku nikdy nechtěl. Časem se ale vše obrátilo a mě už je v podstatě jedno, kolik by mělo mé druhé polovičce být. Podle mého názoru, obecně platí, že holky si nacházejí starší partnery, jenže to stále nepopírá fakt devíti let. Je to dlouhá doba, za kterou se může cokoliv stát. Ale až jí bude tolik co teď mě, budu o devět let starší. Ale však se podívejte kolem sebe, alespoň na celebrity. Ano, hodně špatný příklad a děsí mě fakt, že média na mne mají takový vliv. Kolik zpěváků a známých celebrit má podstatně mladší partnerky... 


Má vlasy nádherně dlouhé, rovné a hebké. V šeru se lesknou a na slunci jsou matné. Její oči jsou jako dvě hypnotické kuličky, které mohu pozorovat celé hodiny a stále nemám dost. Její úžasně dlouhé řasy jejím očím dodávají ten nádech krásy... Tělo má úplně normální, jako většina holek v jejím věku. A jen nevěřícně kroutím hlavou nad tím, že kolem ní neběhají jiní kluci, kteří by ji chtěli balit. Možná pro ně není dokonalá, možná pro ně je až tak dokonalá, že se stydí. A to bych pochopil. Pochopil bych i to, že se o ní rodiče budou bát. Ostatně jako se bojí každý rodič o své dítě. Ale v našem městě? To mám někdy strach i já... 

Není to jenom o vzhledu. Někdy si píšeme srdíčka, jindy si zase nadáváme. Jako na houpačce. Někdy mám pocit, že si můžeme říct cokoliv a nic nás nerozdělí. Její utkvělá představa o ideálním klukovi je hodně snová a já jen ve skrytu duše tajně doufám, že se z tohoto snu jednou probudí. Společného toho nemáme mnoho, ale pár věcí by se našlo. Ale copak dva lidé musí mít všechno společné, aby mohli být spolu? Přece, kdyby nebyli rozdílní, neměli by si co říct. Všechno by bylo příliš ideální, až nudné. A nuda? To opravdu ne. Podle mě, lidé, kteří mají příliš mnoho společného, si po čase nebudou mít co říct. Nebudou mít rozdílné názory, nebudou mezi sebou diskutovat, bavit se a hádat. To vše přeci k tomu patří. Jaký nudný život by byl bez hádek? Samozřejmě tím nechci říct, že každodenní hádky jsou smyslem partnerství, nicméně všechno moc škodí. A tím "všeho" myslím klid a pohodu. A navíc, člověk pak snadno zleniví a zvykne si na určitý stereotyp. To sice může někomu vyhovovat, ale mě určitě ne. 

Chtěl bych procestovat celý svět, křížem krážem, tam a zpět. Vidět všechny zajímavosti, památky, válet se na známých plážích, navštívit známá místa, poznávat nové. Vždy si říkám, že všechno je lepší ve dvou. Už z hlediska podpory, sdílení zážitků, financí. Ale nakonec vždy vyhraje touha po svobodě, vlastních křídlech bez připoutání k někomu jinému. Možná ze mě mluví sobectví, možná jsem si jen zvykl na single-life. Možná se ale někdy najde ještě někdo, ke komu se připoutám. A budu za to rád. A budu šťastnější, než jsem nyní. Možná, možná, možná...

3 komentáře:

  1. Pěkná zpověď. Jsem docela zvědavej, jak ti to dopadne :) Jen si myslím, že ta názorová různorodost dovede být hodně zrádná. V počátcích, kdy jsi oblbnujej hormony, to tak moc nebereš. Ale v pozdějších fázích "hry" už se to může projevit a docela zásadně. Na tohle někdy sepíši názorovej článek, protože s tím mám vlastní zkušenost, která není úplně nejlepší :)

    Lamičův blog

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aaa, zkušenosti, to se mi bude hodit, tak koukej ten článek dát dohromady co nejdřív, než do toho spadnu úplně :D

      Vymazat
    2. Ze všeho se dá dostat, dokud není baba pod čepcem, případně zbouchnutá :-P

      Uvidím, jak to půjde :)

      Vymazat