pondělí 30. května 2016

Loučení, návraty, setkání

Když se na život podíváme jinýma očima, uvidíme sebe a svět kolem z dočista jiného úhlu pohledu. Můžeme vidět věci kolem nás, které jsou těsně u nás, ale přesto je přehlížíme. Každý máme nějakou takovou věc. A to už jen z důvodu toho, že ji buď nechceme vidět, nebo o ní skutečně nevíme.



Jednou takovou věcí jsou naše vztahy a samotní lidé kolem. Přicházejí a zase odcházejí, někdy nás pouze minou, jindy jsou nějakou dobu s námi. S některými je nám dobře a s jinými nedokážeme vyjít, ani kdybychom se pro ně přetrhli. A ti, se kterými nám je dobře, na těch nám záleží nejvíc.

Usazují se v našem srdci jako nevinný pták, který si staví hnízdo na stromě, kde se cítí bezpečně. Někteří lidé jsou něco jako ptáci - stále někam putují, objevují, množí se a ze života mají radost. A tito lidé nám pomáhají a jsou nám oporou, když to nejvíce potřebujeme. Proto je potřeba si jich nejen vážit, ale hlavně si jich všimnout, právě z toho jiného pohledu.

Někdy bychom mohli být opravdu překvapeni, kdo se kolem nás pohybuje, aniž bychom si jej všimli. A o to hůř, pokud je to někdo, komu na vás záleží, ale sám nedokáže tuto vlastnost projevit. Pouze prochází a tajně doufá, že si všimnete.

Problém je na obou stranách. Jedna strana je slepota, i když nechtěnná, druhá je strach. Proto se tyto dva elementy navzájem ruší a společně nedělají dobrotu. A tak plyne čas...

Den, týden, měsíc, rok. A stále nic. Někdy k tomu bohužel vůbec nedojde, jindy je příliš pozdě a v tom lepším případě se jeden odhodlá a vyjede ze starých kolejí a tím si navzájem k sobě najdou cestu.

Svět je plný setkání, loučení a návratů. Lidé kolem nás procházejí, míjejí nás, někdy bez povšimnutí. Ale vždy je zde někdo, kdo má šanci se rozhodnou. A rozhodnutí z nás dělá to, co jsme, čím jsme a čím budeme. Vždy je pouze na nás, jak se ke všemu postavíme a je pouze zbabělost to nechávat na jiných. Vlastní osud si řídí každý sám, tak proč o něm také sám nerozhodnout?

Žádné komentáře:

Okomentovat