středa 28. září 2016

Síla vzpomínek, cheatování

 
Kdysi jsem se dost trápil špatnými myšlenkami, hlavně vzpomínkami z minulsti. A at už to byla minulost dva, tři roky stará, nebo jenom týden či den. Zjistil jsem, že mě to dost brzdí v dalších věcech, které bych rád dělal. At už to byly výčitky, špatné vzpomínky, či zkušenosti. Možná vám v následujících řádcích nesdělím nic nového, nicméně myslím, že je to docela zásadní věc v našem životě.



Nedávno jsem si ale vzpomněl na jeden film, který jsem viděl poprvé asi před třemi roky a podruhé někdy letos začátkem roku. Jmenoval se Počátek. Film se zabýval yšlenkami jako takovými a jako sci-fi se mi ten film prostě líbil. Ale až nedávno jsem si uvědomil jednu docela zásadní věc, která byla vlastně podstatou celého filmu.

Myšlenka se nedá zapomenout. Nemůžeme zapomenout vlastní vzpomínky. Vždy jsou někde v té makovici uloženy a dřív či později si je vybavíme. A největší průser je v tom, když se vám nějaká špatná myšlenka vybaví v tu nejvíc nevhodnou chvíli. Nemůžeme zapomenout, jak jsme se kdysi učili jezdit na kole, jak jsme šli poprvé do školy, jak jsme měli maturitní ples. Pokud pomineme nějaké přímé zásahy něčím do naší hlavy, tak je zapomenout téměř nemožné.

Ovšem je tu jedna věc, co můžeme udělat. Tu myšlenku můžeme nahradit. Ne úplně, ale můžeme pozměnit nějaká fakta, která mozek uloží jako nová fakta. Zkrátka dojde k nahrazení.

Všechno má ale svá pravidla. Nejde to automaticky a vlastní nahrazení má své limity. Záleží na nás, jak jsme psychicky zdatní. Nejspíš nikdo nemůže nahradit vzpomínku na maturitní ples tím, že místo plesu byl třeba v aquaparku. Myšlenka plesu zůstane, nicméně můžeme pozměnit určité detaily a opět je jen na nás a našem mozku, do jaké míry. Můžeme si přimyslet, jaká hudba tam hrála, můžeme si přimyslet, kdo všechno tam byl či nebyl. Můžeme pozměnit to, co jsme pili. Všechny tyto změny ale záleží na naší vůli si totu alternativní skutečnost vsugerovat.

Tip: Zkuste si například vzpomenout na nějaký černobílý film, který jste kdysi viděli. Dokázali byste vzpomínky z tohoto zážitku změnit na barevné? Dokážete si představit, že ten film byl barevný? Už si vpomínáte? Ne? U mě to třeba funguje. Nevím, čím to je, ale mě se tam ty barvy vždycky nějak dostanou a občas mám problém posoudit, jestli daný film byl barevný, nebo černobílý.

A k čemu to vlastně je? Uvedl jsem příklad maturáku, což asi pro nás není tak podstatná vzpomínka na to, abychom ji měnili. Pokud ale máme nějakou špatnou vzpomínku, kterou chceme vytěsnit, které se chceme zbavit, tak je to právě příležitost, vyzkoušet si tuto schopnost.

Je to v podstatě takové cheatování a nejspíš to někdo odsoudí. Možná ano, vzpomínky nás provázejí životem a je to něco, co nikdy neztratíme. Ale když nás opravdu trápí a nemůžeme se jich zbavit, zkusme zkrátka myslet na něco jiného, na něco pozitivního. Proč si svět z té černobílé trochu nepřibarvit? :)

1 komentář: