pátek 11. listopadu 2016

Taková normální dovolená 4/6

Část 4. - Výpadek proudu

Ten večer jsme jako obvykle měli k večeři rýži s nějakým kusem masa a k tomu Švédský stůl v podobě zeleniny. Rodiče už od stolu odešli a já, jelikož jsem ještě nebyl zcela syt, si dal nášup. Byla to paráda. Mám rád takovéto typy jídel, jak snídaně, tak i večeře. Člověk se může dokonale nacpat až k prasknutí a zaplatí za to pořád stejně, i kdyby snědl jenom plátek uzenýho. Nabouchl jsem se tedy pořádně. Spokojen a s plným břichem jsem pomalu opustil jídelnu a vydal se přímo k výtahu. Chodba byla docela šerá a na jejím konci bylo vidět jen označení místního jediného výtahu. Všechno probíhalo jako každý večer. Přišel jsem k němu, přivolal, přijel, otevřel se, já nastoupil. Tentokrát ale přistoupila ještě jedna účastnice z naší party zájezdníků.
Byla to zrzka a moc se s okolím nebavila. Mě přišla strašně sexy, hlavně v tom, v čem většinou venku chodila. Měla pěknou postavu a vždycky jí to moc slušelo. Usmáli jsme se na sebe, dveře se zavřely a výtah se dal do pohybu.

Netrvalo ani jedno patro, výtah se najednou zastavil a potemněl. Všude bylo navíc hrobové ticho. Jenom jedno zelené světýlko bylo vidět, jinak absolutní tma. "Ou" ozvalo se vedle mě. "Co teď?" zeptal jsem se. "Nevim. Počkáme." zazněla odpověď. Po chvilce se nad námi rozsvítilo malé světýlko a už nebyla taková tma. Celkem dobře jsme na sebe viděli. Díky zrcadlové stěně umístěné v zadní části výtahu jsme viděli každý své obličeje. Oba vystrašení, netušíc, co se s námi stane. Chvilku bylo ticho, tak jsem opět začal: "Doufám, že nemáš klaustrofobii…" "Ne, naštěstí ne." Odpověděla. Popravdě, moc sdílná nebyla. Tak jsem ještě nahodil pár otázek a potom se konečně rozpovídala, že je odněkud z Moravy, je o tři roky starší než já a už pracuje jako asistentka prodeje v jedné firmě. Tady na dovolené byla sama, jelikož se před nedávnem rozešla s přítelem, se kterým byla pár měsíců. Chtěla si prostě vyčistit hlavu. Začínalo nám být horko, jelikož nefungovala ani klimatizace.

"Je ti taky takový horko?" zeptala se. "Jo, je to příšerný." "A nevadilo by ti,…" nedokončila otázku a místo toho se začala červenat. "Jestli to nebude vadit tobě, klidně si odlož, je mi jasný, že takhle bychom se tu za chvilku upekli." Pomalu si začala svlékat šaty, které měla na sobě. Nebyl bych chlap, kdyby se to na mě někde neprojevilo. "Nevadilo by ti, kdybych si i já trochu odložil?" "Ne, v pohodě." Usmála se a najednou stála přede mnou jenom v kalhotkách.

Stáli jsme tam teď oba, já v červených boxerkách, ona v kalhotkách a dívali se na sebe přes zrcadlo. Pěkně trapná situace. Ještě trapnější, když jsem viděl její zrak, jak pomalu klouže dolů na střed mého těla. Jasně viděla, co se tam děje a já si prostě nemohl pomoct. Najednou se s chichotem zeptala: "Nejsou ti moc těsný?" No co jsem jí na to měl odpovědět... "Tak si je sundej." zasmála se a zčervenala. "Neřikej dvakrát…" chtěl jsem trochu rozčeřit konverzaci. "Když si je sundáš, taky si sundám kalhotky." Nevěděl jsem, jestli si dělá srandu nebo to myslí vážně. Každopádně jsem udělal to, co jsem udělal. Pomalu si stáhl slipy a otočil se k ní zády, jelikož jsem se fakt styděl. Ona udělala totéž. Koutkem oka jsem jí pozoroval v zrcadle, co dělá. Pak se ke mně otočila čelem, pomalu se přiblížila a do ucha mi zašeptala: "Chceš to, a já taky, tak se nestyď." V té chvíli by se ve mně krve nedořezal, jelikož veškerá moje krev byla zrovna na jednom konkrétním místě. Pomalu jsem se otočil. Byla úžasná. Určitě věděla, že má tělo jako žádná jiná, jako modelka, která není anorektička. Ty perfektní křivky. Vyslovil jsem jenom jednu otázku, která nejspíš zažehla doutnák v jejím chtíči: "Jak to, že ty jsi jenom asistentka? Ty ses směla dát na modeling." Zrzavé vlasy jakoby jí po těchto slovech začaly žhnout a plápolat jako oheň, oči se jí rozsvítily jako lampy a vrhla se na mě tak prudce, až mě doslova přimáčkla ke stěně výtahu, který se celkem dost otřásl. Nikdy jsem to se zrzkou nezkoušel, ale podle této zkušenosti jsou nejspíš fakt postelový démoni a ďáblice, které vás samým vzrušením škrábou silně na zádech a tisknou stále více a více k sobě. Tohle nebylo jiné. Takhle divokou šelmu jsem ještě nezažil. Výtah s sebou házel ze strany na stranu, ze shora dolu, až se ozývaly docela hlučné nárazy výtahu na stěny šachty. Co se z takové jedné nenápadné spoluúčastnice zájezdu může vyklubat, o tom bych mohl psát dlouhé poémy. Zkrocení takové šelmy na prostoru pro čtyři stojící lidi bylo fakt nad mé síly. Nejsem žádný ořezávátko, ale po nějaké chvilce naštěstí už bylo po všem a oba jsme bez sil klesli na podlahu. Jak dlouho to ve skutečnosti trvalo, nevím. Přehled o čase jsem ztratil už při úvodním přimáčknutí ke stěně. Výtah se ještě nějakých pár minut klepal, mně se z toho všeho ještě navíc točila hlava. Oba jsme těžce vydechovali jako po maratonu a byli jsme zpocení a mokří jako ze sprchy.

Pak se výtah nejednou rozsvítil, větráček opět začal fungovat a my jeli do dolů do přízemí. Většina výtahů je naprogramována tak, aby po výpadku proudu sama sjela na počáteční polohu, tedy do přízemí. Není divu, že jsme na oblečení měli jen necelá tři patra a proto jsme to na sebe nasoukali rychlostí blesku. Dole nás naštěstí nikdo nevítal, ani nepřistoupil. Zmáčkli jsme tedy opět tlačítka našich pater, dveře se zavřely a my jeli, už snad konečně, do svých pokojů. Před vystoupenímse na mě ještě usmála, dveře se zavřely a já pokračoval o patro výš.

Rodiče se pochopitelně ptali, kde jsem se zdržel a proč jsem tak mokrý. Stačilo vysvětlení, že se zasekl výtah a vypla se klimatizace. Na víc se naštěstí neptali.
Při sprchování jsem si všimnul pár odřenin a škrábanců z incidentu ve výtahu. Pro mne to bylo poučení pro příště - bacha na zrzky, nepouštět k tělu v malých místnostech.

------------------------------------------------------------------------

Předchozí části: 
------------------------------------------------------------------------
 Zdroj obrázku: http://www.vytahy.com/images/stories/V%C3%BDtahy/Osobni/Vytahy_com_Realizace-3061.jpg

2 komentáře:

  1. No wow, asi nemám co víc napsat.
    Jen že mě mrzí, že už nejsem zrzka, ale rudovláska, hm... :D

    www.spatny-rande.blog.cz

    OdpovědětVymazat