Byl jsem mladý a hloupý. Na holky jsem
zrovna moc štěstí neměl, spíš na přátele. Vždycky večer před spaním jsem
přemýšlel, proč to tak je. Proč jsem pro všechny vždycky jenom kamarád a
holky mě, byť slušně, odmítají. Všichni mí přátelé už byli spárovaní,
každý s někým chodil, i ten gay ze třetí lavice už měl "partnera".
Nemohu říct, že jsem v téhle situaci byl jediný ze třídy. Ještě jeden
spolužák byl na tom stejně. Byl tlustý a měl černé umaštěné vlasy. Je
pravda, že nepocházel z nějak bohaté rodiny, a tak se občas stalo, že
měl někde na oblečení dírku... Ale ne velkou. Popravdě, ani já bych si
jí nevšiml. Vím to, protože jsem jednou slyšel bavit se o něm nějaké
holky, které si toho evidentně všimly. No, tak ten také nikoho neměl.
Vždycky
jsem byl šťastný, když i okolí bylo šťastné. Každému jsem přál, aby k
sobě někoho měl. Byl jsem rád, že aspoň ostatní na tom nejsou jako já,
na vše sami. Jenomže, jednou se ve mě cosi zlomilo. Přesně nevím, co
bylo tím spouštěčem. Každopádně mi v hlavě uvízla myšlenka, že holky
chtějí jen svalnatý a vypracovaný chlapy. Opravdu nevím, jak jsem na to
tenkrát přišel.
Myšlenka
byla tak silná, že mi to nedalo a začal jsem doma trochu posilovat.
Začalo to asi jako u každého sportovního nadšence - sedy, lehy, dřepy,
kliky. Nebyl jsem ani nějak tlustý, ani nějak vyhublý. Zkrátka - při pohledu do zrcadla, tam nebyl člověk, o kterého by někdo měl zájem.
Vlastně... neviděl jsem tam tělo, které by někdo chtěl.
Sestavil
jsem si vlastní tréninkový plán a shlédl několik videí, které
vysvětlovali správné techniky cviků a pustil jsem se do toho. A abych měl nějakou
motivaci, každý týden jsem se před zrcadlem fotil, abych viděl pokrok.
Ze
začátku to moc nešlo. Změny nebyly vidět. Zkusil jsem tedy
ještě více zapátrat na internetu a zjistil jsem, že je důležitá také
správná strava. Jak kvalitou, tak kvantitou. Začal jsem si tedy
připravovat svačiny navíc, a podle nějakého jídelníčku, který jsem našel
někde na netu, se začal řídit.
Začal
jsem i postupně přidávat na obtížnosti cviků, hlavně na kvantitě. A
tak se stalo, že už jsem nedělal sto sedů lehů, ani padesát kliků, ale
dvojnásob, a stále postupě zvyšoval. Zabralo to hodně času. Ale po
měsíci a něco jsem konečně zaznamenal první náznaky výsledku mého
snažení. No, co vám budu povídat... Bylo to tak motivující, že jsem
začal ještě víc přidávat. Koupil jsem si činky a zvyšoval zátěž.
Byl to můj nový koníček. A bavilo mě to.
Bavilo
mě to až do chvíle, kdy jsem nebyl spokojen s rychlostí mé změny. Musím
říct, že jsem se opravdu nadřel a výsledky sice byly, ale opravdu malé.
Zapátral jsem tedy opět na internetu a našel si nějakou stránku
prodávající nějaké pilule, které zrychlovaly metabolismus a přispívali k
nárůstu svalové hmoty. Nebyly ani nějak drahé a navíc byly na přírodní
bázi. Tak jsem si k nim přidal ještě nějakou nutriční výživu, aby mé
tělo mělo z čeho čerpat energii pro další růst.
Bylo
to parádní... Když jsem si po měsíci znovu porovnával fotky, bylo viděl takové zlepšení, že mi do očí hrkly
slzy. "To je ono. To je přesně to, co chci." A opět mě to motivovalo k
dalšímu pokračování.
I
ve třídě si toho spolužáci všimli. Ptali se, jestli chodím do posilky a
já říkal, že ne, že jenom cvičím doma s činkama. Ale nápad s chozením
do posilky mi uvízl v hlavě. Peněz jsem měl dost a přeci jen - doma
nemám tolik strojů, na kterých bych mohl trénovat. Zaplatil jsem si tedy
permici do fitka a chodil tam dvakrát týdně. Ale stále mi to nestačilo a
ještě jsem posiloval doma, abych nevypadl ze cviku. Pak jsem byl v
posilce už třikrát týdně. A začinalo to na mě opravdu být vidět. Holky se
na mě začaly dívat... no, tak nějak trochu jinak. Takové pohledy jsem
nikdy nevídal a nevěděl jsem, co znamenají.
Časem
mi ale začalo opět připadat, že trénink nestačí. Začal jsem si kupovat
stále více doplňků stravy a různých podpůrných pilulí, že už se to
pomalu vyrovnávalo s běžnou stravou. Pořád mi to ale přišlo málo,
protože jsem ani za týden neviděl nějaký pokrok. Pak jsem začal posilku navštěvovat každý všední den a o víkendech jsem posiloval doma s
novými jednoručními činkami, na kterých už byla dvacetikilová zátěž.
Věřil jsem, že konečně dosáhnu svého cíle. Na facebook jsem si jednou
přidal fotku z fitkaa měla celkem úspěch. Hodně lidí ji olajkovalo a
pár holek přidalo i lichotivý komentář. Našli se i nejspíš závistiví
kluci, kteří tvrdili, že jsem teplej...
Jak
šel čas, stále jsem posiloval. Musel jsem si komplet obnovit šatník,
protože už jsem u některých triček neprosunul ruku rukávem. Bylo mi líto
se jich zbavit, tak jsem je prodal a za vydělané peníze nakoupil nějaké
nové pilule, které díky nové směsi slibovaly extrémní nárůst svalové
hmoty. V návodu psali doporučenou denní dávku jednu tabletu týdně, že přípravek je
velice silný. Jenomže tak pro začátečníky, myslel jsem si. A tak jsem
bral jednu ob den. To, co říkala reklama, se potvrdílo. Už po týdnu bylo
vidět zlepšení, což mě motivovalo pokračovat a brát jednu piluli denně.
Když
jsem začínal, vážil jsem nějakých sedmdesát kilo. A v tuhle dobu mám kolem sta. V
posilce jsem velice uznávaný člověk, protože mám, jak říkají: "nejvíc
nabušenou korbu". Když jsem byl loni na dovolené a procházel se po
pláži, viděl jsem ty samé pohledy holek, děvčat, slečen, dam a paní. Ty
samé, jako tehdy ve škole.
Jednou
mi přišel email s nabídkou, jestli se chci zúčastnit nějaké body-buildingové soutěže. Když jsem se o tom bavil s kámoši v posilce, říkali, ať
to zkusím, a že nechápou, proč jsem se nikdy předtím nepřihlásil. Nenapadlo
mě to. Odeslal jsem tedy přihlášku s požadovanými mírami a fotkami. Pak
to šlo už samo - výběrové řízení, semifinále a finále. Setkal jsem se s
muži, kteří na tom fyzicky byli stejně jako já a někteří i lépe. A to
mě štvalo. Když mi předávali cenu za třetí místo, řekl jsem si, že
dosáhnu vrcholu a půjdu na maximum. Nakoupil jsem hodně drahé doplňky
stravy a živil se jen jimi. Polykal pilule, mixoval nápoje, pil energeťáky a jedl a jedl. A posiloval. Až jsem zvedal třista kilo,
čtyřista s obtížemi. Jenže to mě štvalo, protože vítěz uzvedl pět set. A tak
jsem stále více a více posiloval, snažil se, potil se a od rána do
večera trávil v posilovně. Díky třetímu místu v soutěži jsem totiž
získal sponzora, který mě dotoval a já se nemusel starat o práci a o
živobytí. Po několika měsících, když jsem uzvedl něco málo přes šet set kilo, bylo vše
jasné. Musím vyhrát. A přihlásil jsem se do dalšího ročníku.
Nebudu
to nějak dál dramatizovat. Mistrovství Evropy jsem vyhrál a když jsem
vyhrál i mistrovství světa, byl jsem šťastný. Ale... pořád mi to
nestačilo. Nevím proč, něco mě nutilo stále více a více zvedat zátež a
trénovat. Bylo to jako setrvačník. Na soutěžích po celém světě jsem získal pár kontaktů
na nějaké lidi, kteří se specializují na růst svalové hmoty. Z
chemického hlediska. Ale nic nezákonného, všechno přírodní látky.
Hledali někoho,... no těď už vím, že nějakou testovací opičku. Ozval jsem se jim, ale oni
mě odmítli s tím, že na mě to aplikovat nemohou, protože už mám svaly v
extrémním stádiu rozvoje a mohlo by to být extrémně nebezpečné.
Netrvalo
dlouho a ozval se mi jeden člověk. Byl z onoho věděckého týmu vyloučen,
protože stál za mnou a přesvědčoval ostatní, aby na mě pokus
uskutečnili. Ti ho však odmítli a vyloučili. Tak mi nabídl, že jestli
mám stále zájem jít do toho, půjdeme do toho jen my dva. Měl veškeré
plány a vzorce okopírované a já tedy souhlasil.
Scházeli
jsme se vždy jednou týdně v opuštěném domě na kraji města, který jsme
předělali na takové soukromé posilovací centrum kombinované s chemickou
laboratoří. Vždy mi udělal důkladné vyšetření a dal mi lžíci nějaké směsi, kterou namíchal. Chutnalo to jako rajčatový protlak a smrdělo jak hromada uhynulých ryb, takže opravdu nic
dobrého. Na druhou stranu, mělo to opravdu účinek. Po dalším měsíčním porovnání byl vidět evidentní
pokrok. Oba jsme byli spokojení.
Jenomže,
pak se to nějak zastavilo. Několik dalších týdnů jsem trénoval, ale změna
najednou nebyla nikde vidět. Rozhodli jsme se tedy pro zvýšení dávky z
jedné za týden, na dvě týdně. Pomohlo to. Opět došlo k nárůstu svalové
hmoty a já byl nadmíru spokojen.
Možná
bych měl zmínit, že v té době jsem měl okolo sto třiceti kilo, v pase
jsem měl něco kolem metru a bicepsový sval na ruce byl obvodem skoro
devesát centmetrů - při napnutí. Byl jsem asi jediný na světě. Žádné
oblečení mi nepadlo a zřídka kdy jsem vycházel jen tak ven. Jednou jsem přišel do nějakého obchodu a prodavačky
jen vyděšeně koukaly a nedokázaly najít velikost pro mě. Naštěstí zde byl stále
můj sponzor, kterému jsem svými výhrami v různých soutěžích celkem slušně vydělával a
on mě za to poskytoval veškerý komfort - tedy až na výživu.
Jednou jsem se při tréninku začal cítit vyčerpaný a znenadání jsem ztratil veškerou sílu udělat další cvik. Zjistili
jsme, že už to mé srdce nezvládá a že kosti už jsou v takovém stavu, že
větší zátěž by neunesly. Ale můj přítel byl opět o krok napřed. S touto
situací počítal a měl připravenou novou směs, která posílila jak kosti,
tak nějakým záhadným způsobem i mé srdce a vůbec celý krevní běh.
Sice mi potom začalo trochu hučet v uších, ale opravdu jsem se cítil lépe Bohužel to mělo zásadní vedlejší účinek.
Úbytek svalů. S tím ale také počítal a už měl připravenou náhradní směs,
která toto eliminovala. Navíc obsahovala i tu předchzí, a když výsledky byly příznivé, mohli jsme v našem pokusu dál pokračovat.
Lidé
na ulici se mě začínali bát a raději přecházeli na druhou stranu. Psi
na mě štěkali a malé děti se rozbrečely, když jsem procházel kolem
hřiště. Nemohl jsem jezdit hromadnou dopravou, protože bych neprošel
dveřmi. I normálnimi dveřmi v domech jsem musel procházet bokem. Někdy
to bylo opravdu nepříjemné, ale ta moc... Zkrátka, když člověk vidí, že je nejlepší, největší a nic mu není rovno, hřeje ho to u srdce.
Když jsem se jednou vrátil ze soutěže a přišel do naší laboratoře, můj "koordinátor",
jak jsem mu říkával, nikde nebyl. Volal jsem mu, ale nebral telefon. Ve
večerních zprávách jsem zaslechl jeho jméno. Byl nalezen za městem u
řeky. S hlavou vedle těla. Po dlouhé době jsem se rozbrečel. Suchý pláč, bez slz... Bylo mi ho tak líto. Kdo
mě teď bude koordinovat? Pak jsem se vzmužil - musel jsem najít toho,
kdo mu to udělal a pomstít jeho smrt. Policie stejně nic nevypátrá.
Zašel
jsem do laboratoře, a jelikož jsem věděl, co můj přítel dělal, udělal
jsem to stejně tak. Změřil si tlak, puls, kardio, atd... Mrazák byl plný
dalších lahví mé životadárné látky. Teď jsem v tom byl sám.
Po
měsíci se růst opět zastavil a já už věděl, co dělat. Navíc jsem byl na
stopě toho vraha. Dopátral jsem jméno, ale ne celé. Allan F. Abych nic nepodcenil, zvýšil jsem dávky na dvě lžíce
za týden, pak tři, čtyři a když jsem bral jednu denně, v noci jsem
cítil, jak mi tepou všechny žíly v těle, jak mi svaly rostou a
napínají se, jak se zvětšují.
Podlaha byla moji postelí, jelikož žádná postel nebyla na mou váhu stavěná. Když jsem ve sklepě zvedal tunové závaží, cítil jsem
tu euforii. Žíly, jako hadičky nějakého stroje se mi napumpovaly krví,
celé tělo mi tepalo a měl jsem pocit, jako bych už ani nebyl člověk. Cítil
jsem adrenalin až kv konečkách prstů, ta obrovská síla a energie... Chtěl jsem stále víc a víc... Mrazák
byl skutečně veliký, ale když pijete jednu lahev denně, vyprazdňuje se
pravdu rychle.
Tento
příběh vám vyprávím proto, aby někdo znal můj osud. To, jaký jsem byl a
co jsem v životě dělal, i když toho nebylo mnoho. Posledních pár měsíců už jsem ani nevylézal ven,
jelikož jsem neprošel dveřmi. Na půdu jsem se už nedostal, protože
tam vedly dřevěné schody, které by mě neudržely. Nyní mám skoro čtyřista
kilo, v pase dva metry a obvod bicepsů v zátahu přes metr. Svaly na břichu mám veliké jako bochníky chleba, nohy široké jako trámy, které
drží podlahu v prvním patře tohoto domu. Je mi třicet. A dalšího dne se
nejspíš nedožiju. Mé tělo už to nezváldne. Lednice je prázdná. Potřeboval bych další směsi,
ale bojím se vyjít ven a hledat někoho, kdo by mi pomohl. Lidé mi říkají
"monstrum z toho domu u lesa". Občas ke mě do okna nakoukne nějaký
zvědavec, ale když mě zahlédne, vyděšeně uteče. Nemohu do rukou brát
křehké věci. Ztratil jsem cit pro sílu. Od rozmačkaných skleniček mám
rozřezané dlaně a proto musím pít z kovových hrnků, které tu nechali
předchozí majitelé.
Možná
se ptáte, jak to bylo se sexem. Je to choulostivá otázka, ale přesto odpovím. Můj přítel mi vždycky někde sehnal
nějakou prostitutku, se kterou jsem si užil a ona z toho měla také
zážitek. Vždy musely být nahoře, protože jednak jsme nemohli být v
posteli, která by to vydržela a jednak to bylo kvůli jejímu zdraví,
jelikož hrozilo, že bych jí mohl zalehnout a polámat žebra. Ale od svých pětadvaceti
jsem nemohl uspokojit žádnou. Stejně tak, jak rostly mé svaly, rostl i
můj nástroj. V té době byl už tak velký a široký, že to všechny strašně
bolelo. Musel jsem toho nechat.
Pokud
posloucháte tuto nahrávku, našli jste kazetu ležet vedle mého těla.
Nyní jsem po smrti a chtěl jsem, aby se tento příběh dostal na
veřejnost. Nemohl jsem jej napsat - neudžím tužku. Na počítači také
nemohu nic dělat, protože mám příliš široké prsty. Zbyl mi jen tento
diktafon a páska, na které měl můj přítel nahrané své poznámky.
Pokud toto posloucháte, už nežiju. Každý má nějaký osud. Můj byl asi tento. Co víc dodat... Děkuji za tuto šanci.
--------------------------------------------------------------------------------------
Kapitoly
Pilotní díl jednoho z nejčtenějších příběhů na tomto blogu
V druhém díle příběh vypráví o dvou nejlepších kamarádkách, které rozdělí až nešťastná volba jedné z nich.
Pokračování,
které nenásilně navazuje na první dva díly. Tentokrát se přesouváme o
nekolik let později a o několik set metrů do podzemí...
Experiment: Monstrum 4
Již brzy...
Žádné komentáře:
Okomentovat