Část 5. - Betlém
Na výlet do Betléma, do města, kde se
narodil Ježíšek, jsem se ohromně těšil. Bohužel jsme na tento výlet
nejeli všichni, protože dnes byly dva výlety najednou a většina z
účastníků si vybrala právě ten druhý, který byl k vodě. Ani se jím
nedivím, jelikož v tom horku někde běhat po památkách je fakt o kolaps.
Výlet
po památkách si vybralo zhruba deset lidí, takže jsme se v autobuse
pěkně rozprostřeli. Nutno ještě dodat, že autobus, který nás vozil, byl
plně klimatizován a udržoval uvnitř příjemnou teplotu, podle mých odhadů
něco kolem 20°C. Pravda, že když jsme nastupovali, bylo nám všem zima.
Po chvíli jsme si ale zvykli, a když jsme zase vystupovali, praštila nás
venkovní bariéra horkého vzduchu, který byl běžně kolem 35°C.
Ještě
bych mohl dodat, že stáří účastníků bylo hodně rozmanité. Buď to byli
senioři nebo mladí lidé. Většina těch mladších byla s prarodiči, jen já a
ještě ta holka od Mrtvého moře, jsme tam byli s rodiči. A s prarodiči tam na dovolené také byly dvě holky, o rok mladší než já, dvojčata. Na první pohled
bylo znát, že to jsou dvojčata. Stejné rysy, oči a tak vůbec. Po
detailnějším prozkoumání bylo možné najít určité rozdílnosti. Naštěstí
obě nosily jiné účesy a oblečení, díky čemu je mohli babička s dědou
dobře rozpoznat.
Byly to fajn holky. Moc se
tedy s námi nebavily, přestože jsme seděli v jídelně u stejného stolu.
Nevím, jestli nechtěly, nebo jim to přišlo běžné. Tak jsme se vždycky
jen pozdravili, popřáli si dobrou chuť a jedli. Ale občas jsem si
koutkem oka všiml, že po mě tak "divně" koukají.
A
právě tyto dvě holky jely s námi na ten výlet do Betléma. Seděly samy
na dvojsedačce vedle sebe, prarodiče, kteří obvykle seděli za nimi,
tentokrát nejeli. Ještě musím dodat, že to byl poslední den našeho
zájezdu. Po tomto výletu jsme jeli přímo na letiště, kde jsme se setkali
se zbytkem naší party. Při prohlídce Betlémských památek se na chvilku
odpojily od naší skupiny a někam zmizely. Po chvilce se vrátily, s
takovým spokojeným výrazem. Delegát nám zrovna dával rozchod na necelé
dvě hodinky, abychom se mohli ještě sami individuálně proběhnout a
památky vyfotit. Když dohovořil a lidé se rozprchli do všech stran,
včetně mých rodičů, kterým jsem evidentně nechyběl, přistoupila ke mně
jedna z těch dvojčat s foťákem, jestli bych je nevyfotil. Řekl jsem si,
proč ne. Cvaknul jsem je tedy u kostela, u kterého jsme právě stáli a
foťák jim vrátil. Stojíc vedle sebe si mlčky prohlížely fotku. Když si
fotku prohlédly, řekly něco v tom smyslu, že krásně fotím, jestli bych
je ještě nevycvaknul u dalších památek. Vzhledem k tomu, že jsem stejně neměl jiný plán, než obíhat památky, jsem souhlasil a šel tedy s nimi.
Focení
probíhalo celkem v pohodě. Vždycky se postavily vedle sebe, usmály a já
je vyfotil. Pak už si je ani neprohlížely a bylo na nich vidět, že
jsou rády, že mají také společné fotky. Během cest, které jsme absolvovali
mezi jednotlivými foceními, se mě začaly vyptávat, nejdřív
odkud jsem, co dělám, pak se ale jejich zvědavost stočila jiným směrem.
Směrem, který mne docela překvapil. Ptaly se, jestli se mi líbí
dvojčata, jestli mi přijdou něčím zvláštní, pak jestli mám nějakou
holku, jestli by jí vadilo, kdybych jí podvedl v Betlémě... Všechny
otázky nebudu vypisovat. Jednak si je napamatuji a druhak ty klíčové
jsem napsal. Chvilkama jsem si připadal jako na nějakém průzkumu trhu,
kde se odpovídá na dotěrné otázky.
Po pár
takových dotazníkách jsme došli k jedné docela opuštěné památce. Už ani
nevím, která to byla, ale nejspíš nebyla ani moc významná, jelikož jsme u
ní byli jenom my tři. Vedly do ní staré dřevěné olivové dveře. Holky je
se skřípotem otevřely a vešly dovnitř. Mě hlavou probleskla událost z
Tel Avivu. Vešel jsem za nimi. Bylo tam ticho a příjemný chládek. Vzadu
byl vidět dlouhý plochý kámen, jako postel z doby kamenné. Mě už bylo
jasné, co se na mě chystá. Obě si sedly na kámen, a že je mám vyfotit,
jako předtím u jiných památek. Když se ozvalo cvaknutí, řekly, abych
ještě chvilku počkal. Čekal jsem, co se bude dít. Najednou si na tom
kameni začaly dávat polibky, pak francouzáky a začaly se po sobě sápat.
Nevěděl jsem, co mám dělat. Stál jsem tam před nimi, v ruce foťák, tep
se mi začal zrychlovat, a koukal jsem. Nepřestávaly. Pak si začaly
sundávat horní díl oblečení a přitom se stále muchlovaly a dávaly si
hudlany. Po chvilce tohohle jejich představení jsem už nápor nevydržel a
začal se přibližovat k nim. Dveře už byly nějakou chvíli zavřené,tak jsem se cítil docela v bezpečí . Pomalu jsem se tedy k nim přibližoval, a když jsem byl na
dva metry od nich, obě se na mě podívaly a natáhly ke mně každá jednu
ruku, druhou se držely navzájem, abych se přidal. No, faktem je, že s
dvojčaty jsem to nikdy nezkoušel. Foťák jsem opatrně položil na zem,
sundal si většinu oblečení a připojil se k nim. Bylo to úžasné. Naprosto
identické pohyby z obou stran. Byl jsem mezi nimi a každá se mi z jedné
strany začala vlnit a otírat o tělo. Hlavu jsem pomalu otáčel k jedné z
nich. Začala mě líbat na rty. Po chvilce přestala, já otočil hlavu k té
druhé a bylo to to samé. Naprosto identické líbací techniky, jejich
práce s jazykem a pohyby těl byly podezřele souměrné. Bylo to jako vždy
nádherné, tentokrát ale dvojnásob tolik. Výborná zkušenost s dvojčaty.
Skončilo
to jenom líbačkou a mazlením. Poté se obě pomalu odtrhly a řekly, že se
omlouvají, ale že dál to nechtějí nechat zajít. Byl jsem smutný, ale co
jsem měl dělat. Nutit jsem je fakt nechtěl, to bych nebyl já. Byly
rády, že jsem souhlasil a cestou na místo setkání se ptaly, jak se mi to
líbilo a tak.
Nakonec se z nich vyklubaly příjemné holky, se
kterými se dá normálně kecat. Ono to prostě chce překonat nejdřív prostě
tu komunikační bariéru, která nás odděluje.
Bohužel
letěly do Brna, tedy jiným letadlem než my, takže jsme se při odletu na letišti
rozloučili a už jsme se neviděli. Ale to, co mě ještě čekalo, překročilo
všechny mé fantazijní představy...
Předchozí části:
------------------------------------------------------------------------
Zdroj obrázku: http://www.eggedtours.com/media/160670/bethlehem.jpg
Žádné komentáře:
Okomentovat