Rande naslepo

Ať už ze zvědavosti, touze po dobrodružství, nebo možná z nějakého hlubšího důvodu, jsem se přes internet přihlásil do projektu s názvem Rande naslepo. Už jsem nějaký ten čas sám, tak jsem si řekl, že by bylo fajn s tím něco zkusit udělat. Takže proč ne, dám za to jenom pětikilo a uvidíme, jestli z toho něco bude. Zvědavost mi zkrátka nedala a možná tomu napomohlo i to, že mi horoskop už půl roku každý měsíc sliboval potkat tu pravou... Tedy, ne že bych věřil na horoskopy, ale přeci jen, naděje tam prostě vždycky je.

Taková normální dovolená 6/6

Část 6. - Správná kamarádka

Odlet probíhal jako vždy, když opouštíme něco krásného... ale také chaoticky. Jako obvykle jsme chodili po letišti sem a tam, tam a sem, až jsme se zaběhli. Až na poslední chvíli jsme našli správnou bránu a pádili podle šipek nejdřív rovně, pak doleva, doprava, pak po schodech nahoru, doleva, doleva, pak po schodech dolu... No byli jsme poslední.

Taková normální dovolená 5/6

Část 5. - Betlém

Na výlet do Betléma, do města, kde se narodil Ježíšek, jsem se ohromně těšil. Bohužel jsme na tento výlet nejeli všichni, protože dnes byly dva výlety najednou a většina z účastníků si vybrala právě ten druhý, který byl k vodě. Ani se jím nedivím, jelikož v tom horku někde běhat po památkách je fakt o kolaps.

Výlet po památkách si vybralo zhruba deset lidí, takže jsme se v autobuse pěkně rozprostřeli. Nutno ještě dodat, že autobus, který nás vozil, byl plně klimatizován a udržoval uvnitř příjemnou teplotu, podle mých odhadů něco kolem 20°C. Pravda, že když jsme nastupovali, bylo nám všem zima. Po chvíli jsme si ale zvykli, a když jsme zase vystupovali, praštila nás venkovní bariéra horkého vzduchu, který byl běžně kolem 35°C.

Taková normální dovolená 4/6

Část 4. - Výpadek proudu

Ten večer jsme jako obvykle měli k večeři rýži s nějakým kusem masa a k tomu Švédský stůl v podobě zeleniny. Rodiče už od stolu odešli a já, jelikož jsem ještě nebyl zcela syt, si dal nášup. Byla to paráda. Mám rád takovéto typy jídel, jak snídaně, tak i večeře. Člověk se může dokonale nacpat až k prasknutí a zaplatí za to pořád stejně, i kdyby snědl jenom plátek uzenýho. Nabouchl jsem se tedy pořádně. Spokojen a s plným břichem jsem pomalu opustil jídelnu a vydal se přímo k výtahu. Chodba byla docela šerá a na jejím konci bylo vidět jen označení místního jediného výtahu. Všechno probíhalo jako každý večer. Přišel jsem k němu, přivolal, přijel, otevřel se, já nastoupil. Tentokrát ale přistoupila ještě jedna účastnice z naší party zájezdníků.

Byla to zrzka a moc se s okolím nebavila. Mě přišla strašně sexy, hlavně v tom, v čem většinou venku chodila. Měla pěknou postavu a vždycky jí to moc slušelo. Usmáli jsme se na sebe, dveře se zavřely a výtah se dal do pohybu.

Taková normální dovolená 3/6

Část 3. - Mrtvé moře

Měl to být obyčejný oddechový výlet u vody. Měl, ale nebyl. Už jen proto, že to bylo u Mrtvého moře. Kdo tam v letních měsících nebyl, nemůže mít ani tucha, jaké to tam je. Všechno žhavé. Doslova a do písmene, všechno rozpálené. Písek tak horký, že už po dvou krocích z osušky bylo cítit opečené maso z vašich chodidel. Ve stínu to ještě jakž takž šlo, ale k vodě se dalo dostat jedině v botech. Většina lidí předpokládala, že se ve zdejší slané vodě krásně osvěží. Marně. V těchto měsících se místní teplota vzduchu pohybuje okolo 40°C. Dnes to ale byla výjimka, teplota dosáhla 45°C.

7 poznatků, jak být v práci úspěšný

V dněšním článku bych se rád zaměřil na několik tipů a rad, jak se člověk může stát v práci úspěšným a tím zároveň i spokojeným. Rozdělil jsem je do jednotlivých poznatků, které jsem za svůj život zjistil.

Jak mě kámoš učil balit holky

Nejspíš už nemohl snést ty mé neustálé depresivní výlevy smutku a sebezapření při větším alkoholickém opojení a proto se rozhodl mi pomoct. Docela mě tím překvapil a měl jsem strach, ale zároveň jsem byl rád, že se konečně zase něco přiučím a třeba už konečně budu mít štěstí. Známe se už léta, takže má důvěra v něj byla opravdu veliká. 

Domluvili jsme se tedy na víkend, protože ty mám už konečně volné, že si vyrazíme, uděláme pánskou jízdu a bude to paráda. Bez ženskejch, tedy spíš on bez té svojí a že mě "řádně zaučí". Cítil jsem nervozitu, ale jediné, co mi dodávalo odvahu, byla naděje a té jsem se držel zuby nehty.

Daň za lásku

To, že i život si občas vybere svoji daň, mi na začátku roku potvrdil jeden kamarád, který se na služebce po cestě stavil u mě, abychom si trochu pokecali a provětrali hlavu z neustálého pracovního shonu. pokud nepočítám facebook, tak dlouhou dobu jsme nebyli vůbec v kontaktu, vlastně už od základky jsme se neviděli a tak jsme oba byli zvědaví, jak se kdo máme. Jeho životní příběh, který mi vyprávěl, by rozhodně vydal na nějakou větší romantickou knihu, nicméně s jeho svolením jsem mohl napsat tento příběh a seznámit tak i širší veřejnost s tím, co na nás osud může přichystat.