Nejspíš už nemohl snést ty mé neustálé depresivní výlevy smutku a sebezapření při větším alkoholickém opojení a proto se rozhodl mi pomoct. Docela mě tím překvapil a měl jsem strach, ale zároveň jsem byl rád, že se konečně zase něco přiučím a třeba už konečně budu mít štěstí. Známe se už léta, takže má důvěra v něj byla opravdu veliká.
Domluvili jsme se tedy na víkend, protože ty mám už konečně volné, že si vyrazíme, uděláme pánskou jízdu a bude to paráda. Bez ženskejch, tedy spíš on bez té svojí a že mě "řádně zaučí". Cítil jsem nervozitu, ale jediné, co mi dodávalo odvahu, byla naděje a té jsem se držel zuby nehty.
